Michael Kocáb
*28.7.1954, Prague
Byl jste v pionýru ? NE
členem SSM? NE
členem KSČ? NE
kandidátem KSČ? NE
členem ROH? NE
na základní vojenské službě? NE
členem Pomocné stráže VB? NE
příslušníkem Lidových milicí? NE
u voleb do roku 1989? NE
Tak, do prdele, jak jste se angažoval? SLEDOVAL JSEM VÁS
Michael Kocáb se narodil v rodině evangelického faráře, disidenta - spoluzakladatele „Charty 77“ (neformální československá občanská iniciativa, která kritizovala politickou a státní moc za nedodržování lidských a občanských práv, k jejichž dodržování se ČSSR zavázala při podpisu Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách) a psycholožky, Alfréda a Darji Kocábových.
V roce 1977 založil nonkomforní rockovou skupinu Pražský Výběr (Prague Selection), která byla od počátku trnem v oku socialistické nomenklatuře. Po absolutóriu Konzervatoře v Praze (obor skladba a varhany) již nebyl přijat na Akademii muzických umění pro svoji politickou neskladnost - odmítl vstoupit do Svazu socialistické mládeže či jakékoli jiné socialistické organizace, nevykonal základní vojenskou službu (modrá knížka), nikdy se nezúčastnil socialistickým režimem zmanipulovaných voleb atd.
V roce 1980 měl první vážný konflikt s KSČ, když při oficiální akci za účasti státních orgánů veřejně reagoval na kolaborantské projevy nejvyšších představitelů Českobratrské církve evangelické slovy: “tak hluboko jste klesli, že tyranům modlosloužíte”. Vysloužil si tím trestní oznámení pro politickou provokaci, které však bylo odloženo při rozsáhlé amnesti prezidenta Husáka při jeho znovuzvolení.
PRAŽSKÝ VÝBĚR
kapela, která rozleptávala základy socialistické kultury. V roce 1981 došlo k prudkému nárůstu popularity Pražského Výběru a jeho frontmana Michaela Kocába, který se se svými kolegy stupňoval provokace tehdejšího režimu. Např. před koncertem v jihočeských Kaplicích byly příslušníky bezpečnosti zastavovány vlaky s fanoušky a po koncertě vzalo publikum útokem místní stanici Veřejné Bezpečnosti.
Kapela se dostala do hledáčku Státní bezpečnosti a situace vyvrcholila na konci roku 1982 bezprecedentním politicko-bezpečnostním zásahem proti kapele při koncertu v Hradci Králové. Následovala štvavá mediální kampaň proti Pražskému Výběru a alternativní rockové hudbě vůbec, generální zákaz činnosti kapely a veřejné hudební činnosti členů kapely (M.Kocába, M.Pavlíčka,V.Čoka a J.Hrubeše), emigrace bubeníka J. Hrubeše do zahraničí a Kocáb byl při jednom z výslechů příslušníky STB upozorněn, že mu bude odepřeno dokonce sociální i zdravotní zabezpečení, což kolidovalo s tehdejší socialistickou Ústavou.
V dubnu 1983 se Kocáb oženil s americkou tanečnicí Marshou Crews, čímž se v očích státních orgánů ideologicky definitivně polarizoval. Satisfakcí za to, že neopustil vlast, k čemuž ho žena stále nabádala a vystavil svoji rodinu permanentním politickým ústrkům, byly tři krásné a nadané děti Natalie, Jessika a Miki.
Na scéně se Kocáb s Pražským Výběrem objevil až za 4 roky a hned při prvním vystoupení v Československé televizi, v roce 1988, ostře zaútočil na režim. V masově sledovaném přímém televizním přenosu prohlásil, že „každý národ má takovouvládu, jakou si zaslouží a.... že bychom se měli zasadit o další ekonomickou, kulturní a duchovní obnovu a hlavně o navrácení ztracených občanských práv a svobod“. Tato slova se rozlétla rychlostí blesku po celé republice a okamžitě následovaly další restrikce, ale perestrojkou rozleptaný komunistický režim již neměl sílu k účinné obraně.
Zcela mu uniklo, že Filmové studio Barrandov začátkem roku 1989 rozjíždí pod režijním vedením Michaela Kocába a Karla Smyczka natáčení tvrdě protiestablišmentového filmu „Pražákům, těm je tu hej“, ve kterém se to zesměšňováním politiky KSČ již přímo hemžilo(mj. scéna popravy Kocába v historické budově bývalého Gottwaldova mauzolea, zásah komunistické policie vodními děly proti demonstrujícím, trapné komunikace mezi vysoce postavenými komunisty atd.)
SAMETOVÁ REVOLUCE
V téže době (na jaře 1989) podepisuje Kocáb petici “Několik vět”, která se ostře vymezuje proti komunistické totalitní zvůli a zakládá s Michalem Horáčkem iniciativu „Most“, která se (po konzultaci s V.Havlem) složitým jednáním domáha příslibu “perestrojkového” předsedykomunistické vládyLadislava Adamce, že bude jednat se zástupci opozice. Tím, že Adamec požadoval vysvětlení k prohlášení, že „každý národ má takovouvládu, jakou si zaslouží“, vstoupil do dialogu s Kocábem a poprvé tak narušil komunistické tabu: “s lidmi z Havlova okruhu se nejedná”. Tímto aktem byla rozpolcena jednota uvnitř KSČ a sám Adamec se dostal pod palbu komunistického politbyra.
19. listopadu 1989 se Kocáb stává jedním ze zakládajících členů OF, členem krizového štábu koordinačního centra OF a s M. Horáčkem organizuje všechna jednání OF s předsedou vlády a jeho kabinetem. Iniciativa Most tak pomohla výrazně urychlit a hlavně zradikalizovat proces politických změn ve státě.
Již ve čtvrtém listopadovém týdnu zaslali zástupci OF (V.Havel, M.Kocáb, M.Horáček a další) naléhavý dopis Michailu Gorbačovovi, ve kterém žádali ukončení okupace Československa sovětskými vojsky a Kocáb s Horáčkem ho osobně předali na sovětské ambasádě. V následujících dnech byl Kocáb vyrozuměn, že M. Gorbačov žádost přijal, porozuměl jí a přislíbil v této věci další jednání. Od sovětských emisarů získal také příslib, že sovětská armada se nebude vměšovat do vnitřních záležitostí ČSFR. Kocábovi se podařilo dokonce i odrazit pokusy sovětské KGB o infiltraci do OF.
Kocáb měl za OF na starost také jednání se zástupci Československé armády. Společně s Václavem Klausem (současným prezidentem ČR) se vypravil do Tábora, abyvelitele západního vojenského okruhu, gen. Zachariáše, odradil od zásahu Československé armády proti demonstrantům(úspěšně). Příštího dne se v téže věci setkal s náčelníkem Generálního štábu Československé armády, gen. Miroslavem Vackem, a dojednaljeho oficiální setkání se zástupci OF, při kterém byla ev. vojenská intervence proti „sametové revoluci“ definitivně eliminována.
Významným politickým vlivem, který Kocáb v této zlomové době získal, se mu podařilo, s několika málo dalšími, prosadit osobu Václava Havla jako jediného kandidáta OF na funkci prvního demokratického prezidenta. Navrhl a důrazně trval na Havlovi v době, kdy seOF k této diskuzi ještě nedostalo a spíšepřevládala podpora „osmašedesátníkovi“ Alexandru Dubčekovi.
28. prosince 1989 byl M.Kocáb v tzv. první várce kooptován mezi poslance Federálního Shromáždění ČSFR a již následujícího dne se zúčastnil volby prezidenta Havla.
ODSUN SOVĚTSKÉ OKUPAČNÍ ARMÁDY Z ČESKOSLOVENSKA
Ve svých prvních projevech na společném zasedání Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění, v lednu, únoru a březnu 1990, Kocáb opakovaně požadoval ukončení sovětské okupace a prohlášení Smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk v Československu za nulitní. FS následně ustavilo Komisi pro dohled na odsun sovětské armády z Československa, ve které se stal místopředsedou.
V prvníchsvobodných volbách v červnu 1990 byl M.Kocábopět zvolenposlancemFS ČSFR (přes 54% osobníchpreferencí – druhý po Dubčekovi), členem předsednictva Sněmovny lidu a branně bezpečnostního výboru, členem komise ministra obrany L.Dobrovského, která prověřila minulost generálů Československé armády a předsedou obnovené Komise pro odsun sovětské armády z Československa. Horečně se pouští do práce, aby termín ukončení „odsunu“ (30. červen 1991) byl bezpodmínečně dodržen. V tomto svém úsilí je podporován, bez nadsázky, vším lidem Československé republiky.
V prosinci 1990, krátcepřed „konfliktem v zálivu“, odletěl Kocáb do Iráku jako člen “Mise dobré vůle”, která vyjednávala s nejvyššími iráckými představiteli o propuštění a návratu do vlasti zadržených čs. občanů, tzv. „lidských štítů“. Výsledkem složitých jednání s nejvyššími iráckými představiteli bylo propuštění 38 lidí. V polovině ledna 1991 následovala inspekční cestak protichemické jednotce čs. armády umístěné vPerském zálivu.
Nedlouho po 13. lednu 1991, kdy sovětské jednotky podporované tanky po půlnoci brutálně obsadily budovy rozhlasu a televize ve Vilniusu, dorazil Kocáb, jako člen parlamentní skupiny FS do zabarikádovaného litevského parlamentu na podporu Vytautase Landsbergise v národně-osvobozeneckém boji.
V roce1991 se zúčastnil s A.Dubčekem státní návštěvy v SSSR, kde pronesl (místo Dubčeka) projev v Nejvyšším SovětuSSSR, k ukončení bipolaritya k odsunu sovětských vojsk z ČSFR. Měl politická jednání s Eduardem Ševarnadzem, s poslancizahraničníhoa branně-bezpečnostního výboru Nejvyššího Sovětu a setkal se také Borisem Jelcinem.
25. června 1991 byl podepsán protokol o ukončení pobytu sovětských vojsk na území Československa a večer proběhl slavnostní koncert Pražského Výběru k této příležitosti s hostem Frankem Zappou. 27. června 1991 opustil naši republiku „poslední sovětský voják“ - vrchní velitel Střední skupiny sovětskýchvojskgenerál Vorobjov, který měl na zdárném ukončení „odsunu“ nemalou zásluhu. Československo bylo první zemí z bývalých sovětských satelitů, ze kterých se sovětská armáda definitivně stáhla. Těmito akty byl naplněnnejvýznamnější úkol v československé porevoluční politice - „ukončení okupace Československa sovětskou armádou”.
Ještě v tomto roce se Michael Kocáb, na základě dřívějšího slibu, že „s posledním sovětským vojákem odcházím z politiky i já“, vzdal mandátu poslance Federálního shromáždění a odešel z aktivní politiky.
Následujících deset let pracovaljako externí poradce prezidenta Václava Havla azorganizoval a moderoval více než 80 pětihodinových setkání prezidenta republiky se zástupcipolitického a veřejného života k rozličným tématům, jejichž společným jmenovatelem byla lidská práva. Obnovil také hudební činnost již legendární rockové skupiny Pražský Výběr.
V listopadu 2004 uspořádal turné po USA, jehož vyvrcholením byl koncert na podporu kubánských disidentů v Miami. Koncert Pražského Výběru na dálku pozdravili George Bush, Václav Havel i Madelaine Albrightová, v hledišti byli zástupci řady zemí, včetně bývalých politických vězňů. „Rachotem z jeviště pomůžeme vzbudit dřímající svobodu na Kubě, až si diktátor nacpe ruce do uší až po lokty.... Diktátor musí být vyhnán ze hřiště, svržen nebo přinejmenším poslán do důchodu”, hrozil Michael Kocáb rockovou smrští Fidelu Castrovi symbolicky v den 15. výročí pádu Berlínské zdi. Záznam koncertu odvysílala na Kubu exilová televize Martí.
MINISTR PRO LIDSKÁ PRÁVA A NÁRODNOSTNÍ MENŠINY
V roce 2009, v počátku českého předsednictví EU, se Michael Kocáb vrací do politického života ve funkci ministra pro lidská práva a národnostní menšiny ve dvou, po sobě jdoucích vládách. Pouští se s velikým zápalem do další práce. Z velkého množství konkrétních kroků uvádíme jen několik příkladů z oblasti domáci i zahraniční politiky:
V obecné rovině ministr Michael Kocáb prosazoval princip otevřené, nediskriminující a soudržné společnosti aktivních občanů, jakož i návrat etického rozměru do rozhodovacích procesů na všech úrovních veřejné moci. Ať už se jedná o budování tolerantní multikulturní společnosti, solidaritu s potřebnými, spravedlnost pro všechny, nekorupční prostředí, nebo ochotu vyrovnat se s neblahým dědictvím totalitní minulosti.
V oblasti rovných příležitostí žen a mužů zahájil rozsáhlou společenskou a politickou diskuzi o vyrovnaném zastoupení žen a mužů v politice.
V oblasti ochrany práv národnostních menšin rozšířil podporu menšinových jazyků pod ochranou Evropské jazykové charty v oblasti vzdělávání, výzkumu a dvojjazyčných nápisů.
V oblasti integrace romské menšiny připravil a v obou vládách prosadil návrh a realizaci pietních míst romského holocaustu v Letech a Hodoníně u Kunštátu. V rámci Českého předsednictví EU, Kocáb předsedal Radě EPSCO, která po prvé ve své historii přijala dne 8. června 2009 návrh závěrů Rady obsahující Společné principy romského začleňování. Tímto aktem ČR posunula otázky začleňování Romů mezi základní agendy EU 27.
V oblasti potírání extremismu ministr M. Kocáb vypracoval Deklaraci všech ústavních činitelů a parlamentních politických stran o společném postupu proti extremismu a zřídil unikátní Stálý odborný panel proti rasismu a násilí (kolokvia intelektuální elity národa o prevenci nárůstu rasismu, extremismu a terorismu a o mezikulturním a mezináboženském dialogu). Osobně se zúčastňoval konfliktních pochodů a zabraňoval přímým střetům extrémistických skupin s Romy.
V oblasti lidských práv Kocáb 17. června 2009 prolomil v Poslanecké sněmovně ČR prezidentovo veto antidiskriminačního zákona, jehož přijetí bylo podmínkou vstupu České republiky do Evropské Unie. Také jako jediný člen vlády při hlasování nepodpořil prezidentův požadavek, aby měla ČR podobnou výjimku jako Velká Británie a Polsko z uplatňování Listiny základních práv Evropské unie. Prosadil dlouho odkládaný podnět, ve kterém vláda vyslovila politování nad zjištěnými individuálními pochybeními v případě sterilizací žen. Tento krok vlády přivítala řada mezinárodních organizací i organizací romských žen. Prezentoval veřejnosti výukový materiál pro školní preventisty o homofobní šikaně a obtěžování ve školách. Předložil vládě Akční plán realizace Národní strategie prevence násilí na dětech a realizoval v roce 2009 kampaň „STOP násilí na dětech“. Předložil vládě ke schválení podnět ke kamerovým a sledovacím systémům, který nastavuje pravidla provozování sledovacích systémů tak, aby docházelo k minimálním zásahům do soukromí jednotlivců.
Samostatnou kapitolu Kocábovy činnosti v oblasti lidských práv je jeho angažmá na poli tzv. „lidskoprávních katastrof“ v některých zemích bližších či vzdálenějších Evropě. Ve funkci ministra se sešel k rozhovorům s čelnými ochránci lidských práv: např. s Jeho Svatostí Dalajlámou, nebo s vysokou komisařkou OSN pro lidská práva, madamme Pillay, která , ocenila „důležitou úlohu úřadu ministra pro lidská práva a zejména jeho osobní nasazení při prosazování lidskoprávních principů a romské integrace.“
Vedle podpory současného tibetského Dalajlámy a také hnutí duchovní obnovy a rozvoje Falun-gong, které je vystaveno těžké represi ze strany čínských státních orgánů, Kocáb ostře kritizoval porušování lidských práv na Kubě, v Barmě a ve Venezuele, která reagovala ostrou nótou České republice. Zejména se však soustředil na situaci kavkazských republik Ruské federace a připravil podnět k azylové a migrační politice týkající se žadatelů o mezinárodní ochranu z oblasti Čečenska – podnět má zajistit, aby byli navraceni do země původu striktně na základě dobrovolnosti.